Také rok 2022 začal ve znamení omezení spojených s epidemií covidu-19. Počty nakažených od podzimu loňského roku opět stoupají. Současně ale přibývá lidí očkovaných dvěma i třemi dávkami vakcíny i těch, kteří nemoc prodělali. A tak samozřejmě dodržujeme všechna opatření povinná i doporučená, ale zároveň se snažíme žít bez přehnaných obav z nemoci, a naopak s radostí ze setkávání se sestrami a bratry ze sboru při všech příležitostech, které se nabízejí.
V neděli 2. ledna 2022 při prvních bohoslužbách po Novém roce byly pokřtěny Veronika a Marie Hajdovy. Veronika je manželka bývalého presbytera našeho sboru Tomáše Hajdy, Maruška je jejich dvouletá dcera. Hajdovi navštěvovali bohoslužby a účastnili se schůzek střední generace. V minulém roce se ale z Liberce odstěhovali do svého nového domku ve Středočeském kraji. Rádi jsme se s nimi opět setkali, zvlášť při tak radostné události.
V novém roce se chceme opět více zaměřit na práci s dětmi. Této činnosti se - vedle br. faráře - chce soustavněji věnovat presbyterka a učitelka nedělní školy Eva Voženílková, maminka tří dětí. Svou představu popsala v lednovém čísle informačního listu (viz též přílohy tohoto textu): pravidelná setkávání dětí během bohoslužeb v nedělní škole, kde se budou letos věnovat Ježíšovu příběhu od začátku, vybudování dětské klubovny v uvolněných sklepních prostorách farní budovy, bližší spolupráce s rodinami ze sborů v Jablonci n. N. a v Novém Městě p. S. První příležitost k setkání těchto rodin byla v sobotu 22. ledna 2022 na faře, kde Eva uspořádala Odpoledne deskových her. Pozvání přijaly rodiny ze všech tří sborů a děti s rodiči zcela zaplnily místnost určenou k setkávání i přilehlou místnost nedělní školy. Do rozmanitých her se všichni pustili s velkým zápalem a nadšením. Od února by se také měly znovu konat rodinné bohoslužby, zpravidla první neděli v měsíci. Staršovstvo tuto iniciativu samozřejmě podpoří s vděčností všem, kteří se na tolik potřebné práci s dětmi budou podílet. Na vybavení budoucí klubovny získal již sbor příspěvek 7.500,- Kč od Libereckého seniorátu v rámci tzv. mikroprojektů.
Od první ledové neděle jsme při bohoslužbách i ostatních setkáních začali již zcela používat nový zpěvník. Členové sboru jej přijímají velmi příznivě jak po stránce praktické (odpadla nutnost brát do rukou během bohoslužeb tři svazky – zpěvník, dodatek a Svítá), tak po stránce obsahové. Na schůzích staršovstva se otázce nového zpěvníku také věnujeme. Bratr farář vysvětluje smysl a účel některých nových písní i jejich pro nás někdy nezvyklou formu. Ve zkouškách pěveckého kvintetu tyto písně vyhledáváme a nacvičujeme, abychom je mohli předzpívat shromáždění při bohoslužbách. Nechápeme to jako povinnost, ale naopak jako radostné obohacení naší činnosti. Varhanice si navzájem sdělují své poznatky a podporují se v mnohdy náročném nácviku nových, resp. nově upravených písní. Dozvídáme se, že v rámci církve se velmi diskutuje o úpravách textů některých „klasických“, dávno užívaných písní. Ani toto, zdá se, v našem sboru zatím nepřináší problémy.
Týden modliteb za jednotu křesťanů proběhl jako obvykle v lednu, od 18. do 25. 1. 2022. Ještě v lednu se také sešla komise pro práci na rozvojovém plánu sboru ve složení Filip Susa, Lubor Franců, Dagmar Cvrčková a Marta Ježdíková. Staršovstvo svěřilo této komisi další úkol – vytvořit návrh na úpravu modlitebny. V první fázi by mělo jít o zhotovení nového osvětlení s výmalbou modlitebny, snížení počtu židlí a opatření nových podsedáků vhodného barevného odstínu.
V neděli 6. února 2022 se po delší pauze zaviněné další vlnou epidemie opět konaly rodinné bohoslužby. Do provozu byla uvedena nová podoba sborových webových stránek; staršovstvo se rozhodlo pro verzi podle celocírkevní šablony. Bylo by dobré, kdyby měl br. farář spolupracovníky pro jednotlivé sekce, kteří by se starali o jejich náplň a aktualizaci. Zatím si informace o setkávání dětí vzala na starost Eva Voženílková. Zřídila také prostřednictvím aplikace WhatsApp skupinu určenou pro děti a jejich rodiče/prarodiče. Budou tak moci lépe a rychleji sdílet zprávy i fotografie. Naším přáním ale samozřejmě zůstává, aby tyto nové a pro mnohé atraktivní způsoby komunikace nepřevážily nad osobním setkáváním.
Ve čtvrtek 24. února 2022 časně ráno vypukla válka na Ukrajině. Do poslední chvíle jsme doufali, že se tak nestane a že Vladimir Putin nesplní své zločinné výhrůžky. Nyní se čtenářům kroniky musím omluvit za možné nepřesnosti či opomenutí některých důležitých skutečností. Strašné události těchto dnů mě zastihly v nemocnici při rehabilitaci po operaci kyčle. Měla jsem tedy dostatek času sledovat všechna TV zpravodajství, o dění ve sboru jsem však byla informována jen díky e-mailové korespondenci, případně telefonátům některých členů sboru. I toto spojení bylo pro mě ale nesmírně důležité. Mohla jsem si tak znovu ověřit, že naše církev dokáže – jako už v mnoha případech v minulosti – reagovat rychle a účelně tam, kde je třeba nejvíce pomoci. Stalo se tak i nyní, bezprostředně po ruském útoku na Ukrajinu. Diakonie ČCE neprodleně zřídila Fond charitativní pomoci, kam bylo možno od počátku války přispívat s jistotou, že peníze budou dobře využity. Ihned bylo také zahájeno zjišťování ve sborech, zda by mohly poskytnout ubytování uprchlíkům, kteří do České republiky začali přicházet. Tak se stalo, že (po on-line schválení presbytery) už od 27. 2. 2022 v hostinském bytě na faře žije paní Olha Kručko s třemi dětmi ve věku 13 let, 9 let a rok a půl. Do bytu k naší nové kostelnici Táně se z Oděsy přistěhovala její teta, paní Táňa Shendryková.
Popeleční středou, připadající letos na 2. března, začalo čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi. U nás ve sboru se na První postní neděli 6. února konaly bohoslužby s Večeří Páně. V neděli 27. 3. 2022 proběhlo po bohoslužbách výroční sborové shromáždění s obvyklým programem.
V suterénu sborového domu se uskutečnila naplánovaná brigáda spočívající v oškrábání vlhkých sklepních stěn. Až stěny vyschnou, budou natřeny vhodným vodě odolným nátěrem a poté budou moci být dokončeny práce na zřízení dětské klubovny jejím vybavením z daru seniorátu.
Podle plánu, s nímž jsme byli již dříve seznámeni, byl našemu seniorátu a jeho jednotlivým sborům po celý měsíc duben k dispozici celocírkevní farář pro menšiny br. Mikuláš Vymětal. Rumburský farní sbor s novým farářem br. Richardem Vlasákem a kurátorem a zároveň seniorátním kurátorem br. Zdeňkem Zezulou zorganizoval presbyterní konferenci na téma „Islám v České republice“. Konala se 2. dubna 2022 odpoledne v sále Městské knihovny v Rumburku. Jejím hostem byl právě Mikuláš Vymětal a dále orientalista Bronislav Ostřanský. Konferenci navštívili také představitelé nové synodní rady – synodní senior br. Pavel Pokorný a náměstkyně synodního kurátora ses. Jana Šarounová. Podpořili tak nejen původní záměr br. Vymětala, ale i sbory na západě našeho seniorátu; to považuji za velmi dobré a potřebné. Stejně tuto návštěvu vnímali i Rumburští, jak později potvrdil také kurátor br. Zezula.
Vzhledem ke své ještě do konce dubna trvající pracovní neschopnosti mohu průběh velikonočních svátků v našem sboru zaznamenat jednak podle písemných materiálů, ale především na základě příznivých dojmů a radostných informací některých sester, jak mi je telefonicky sdělily. Na Květnou neděli při bohoslužbách představily děti pod vedením E. Voženílkové svou výtvarnou práci, na které pracovaly v nedělní škole, „Ježíšův vjezd do Jeruzaléma“. Nyní je vystavena v modlitebně na skříňce se zpěvníky. Pašijové čtení z Matoušova evangelia se společným zpěvem všech dvaceti zúčastněných a varhanním doprovodem Aničky Pospíšilové se uskutečnilo jako obvykle na Zelený čtvrtek od 17 hod. Všichni, s nimiž jsem měla možnost po svátcích mluvit, velmi ocenili obě sváteční kázání br. faráře: na Velký pátek i v Neděli velikonoční. Proto jsou oba texty také přílohami kroniky.
Poslední dubnovou neděli 24. 4. 2022 kázal u nás br. farář Mikuláš Vymětal v rámci svého dubnového působení v Libereckém seniorátu. Po bohoslužbách přednášel a s účastníky besedoval na téma práce s menšinami. Všichni, kdo se besedy zúčastnili, chválili jeho živý, zajímavý a zasvěcený výklad.
V neděli 1. 5. 2022 jsme si při bohoslužbách spolu s naší milou presbyterkou a pokladní Janou Molnárovou a jejím manželem Františkem připomněli 50. výročí jejích sňatku. Manželé Molnárovi přijali zároveň požehnání do dalšího společného života. Jsme vděčni za to, že máme Janu mezi sebou, i za vše, co dělá pro náš sbor, a také za její víru, kterou neokázale, ale pevně projevuje celým svým životem.
Následující neděli 8. května navštívili naše bohoslužby hosté ze sboru v Hradci Králové na svém výletě do Liberce a okolí. Po bohoslužbách jsme s nimi strávili ještě nejméně hodinu při kávě a zákuscích. Bylo vidět, že hradeckým se u nás líbí, protože se svým dalším programem nijak nepospíchali a rádi se v naší modlitebně zdrželi při řadě rozhovorů. Zajímali se mimo jiné o osud zbořeného kostela na nám. Českých bratří a o historii našich varhan. Vyměnili jsme si také čerstvé zkušenosti s užíváním nového evangelického zpěvníku. Další neděle 15. května byla nedělí Cantate s Večeří Páně a s krátkým vystoupením našeho kvintetu.
Od 19. do 21. května 2022 se konalo zasedání synodu ČCE, letos po dvou letech opět klasicky od čtvrtečního poledne do sobotního podvečera a – také již tradičně – bylo letos opět „výjezdní“, ve Svitavách. Br. farář Susa se jej účastnil jako seniorátní kurátor. Jedním z témat, která vzbudila pozornost, byl záměr nově uspořádat senioráty při podstatném snížení jejich počtu, a naopak s mnohem větší rozlohou zahrnující 20 až 30 sborů. To by pravděpodobně předpokládalo pověřeného zaměstnance z ústředí ČCE v každém seniorátu; mohla by to být pomoc přetíženým farářům-seniorům. Dále se také diskutuje o výhledu hospodářské situace sborů do r. 2030 v souvislosti s přechodem na úplné samofinancování.
Teta naší kostelnice Táni se v květnu vrátila zpět do ukrajinské Oděsy. Za Táňou ale přijela její maminka Světlana a sestra Olha. S pomocí lidí ze sboru získaly brzy nájemní byt se základním vybavením a chtějí zde zůstat natrvalo. Naše presbyterka Dagmar Cvrčková, bývalá ředitelka Podještědského gymnázia v Liberci, nyní v důchodu, vede již od března každé úterý odpoledne na faře kurz češtiny pro cizince. Učebnice pro účastnice kurzu byly zakoupeny z fondu podpory Diakonie ČCE. Podrobněji o krajanech a uprchlících z Ukrajiny v okruhu našeho sboru napsal br. farář Susa do červnového čísla informačního listu, který čtenáři najdou mezi přílohami této kroniky.
V pátek 10. června 2022 jsme se opět připojili k Noci kostelů. Modlitebna byla otevřena od 17 do 20 hod. Program nebyl pevně stanoven, měli jsme však připraveny „služby“, které by přivítaly příchozí a nabídly malé občerstvení připravené našimi sestrami. V 18 a v 19 hod. zahrála vždy několik skladeb na varhany Anička Pospíšilová, přítomní účastníci s br. farářem v rámci představení nového evangelického zpěvníku zazpívali několik písní. Eva Voženílková připravila pro děti drobné, ale velmi pěkné a nápadité úkoly (také je naleznete mezi přílohami). Škoda, že dětí, které je plnily, bylo jen několik. Přestože ani dospělých nebylo mnoho, komorní prostředí letošní Noci kostelů bylo velmi příjemné. O perfektní a vlídnou organizaci občerstvení s kávou a čajem se opět postarala Lída Skřivanová s pomocí Blaženy Kančiové.
Teprve ve dnech předcházejících Noci kostelů přišla smutná zpráva, že 25. května 2022 zemřel doma věrný člen našeho sboru Jan Svěcený. Bylo mu 78 let. Protože žil sám, dozvěděli jsme se o jeho úmrtí až s větším časovým odstupem, kdy je potvrdil Honzův bratr z Jilemnice. Honza se účastnil téměř všech sborových akcí a našemu společenství byl vždy nesmírně oddán. Jako sportovec, zapálený turista a člen Klubu českých turistů znal snad všechny turistické trasy v České republice, podílel se také na jejich značení. Velmi dobře se ale orientoval – přestože sám neřídil – i v provozu silničním. Byl proto vždycky velmi platným účastníkem sborových výletů a snad ani jediný nevynechal. Rád debatoval o politice, kultuře i cestování a měl výborný přehled o všem dění kolem nás. Skromného, přátelského a trochu svérázného Honzu jsme měli rádi a bude nám velmi chybět. Protože Honzova rodina oficiální rozloučení nepořádala, rozloučili jsme se s ním při bohoslužbách 19. června v naší modlitebně. Vzpomínku na Honzu přednesl br. farář a také Honzův kolega z turistického oddílu a příznivec našeho sboru br. Přemysl Pohl.
Hned po Noci kostelů, v sobotu 11. června 2022 se konal další sborový autovýlet do Turnova a okolí. Přípravy a organizace se tentokrát vedle br. faráře ujala sestra Dáša Cvrčková. Mohli jsme se tak znovu přesvědčit o jejích dobrých pedagogických i organizačních schopnostech. Na výlet jela čtyři auta se čtrnácti účastníky včetně našich krajanek z Ukrajiny. První zastávkou byla návštěva Ochranovského sboru ČCE v Turnově ve více než 400 let starém bratrském domě v ul. Na Sboře. Přivítal nás br. farář Ondřej Halama a pověděl nám velmi živě mnoho zajímavého o historii a současnosti domu i sboru. Pozdravit nás přišla také sestra kurátorka Jitka Pernerová. Po příjemném rozhovoru a občerstvení jsme ještě navštívili blízké Muzeum Českého Ráje, nedávno zrekonstruované. Zaujaly nás především historické granátové šperky a nová třípodlažní expozice horolezecká; do ní vzhledem ke svým rozměrům (10 krát 8,5 m) musela být včleněna olejomalba M. Alše „Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou“. Ta byla dříve instalována v galerii, z níž zůstala zachována jen obvodová stěna právě kvůli tomuto obrazu, jenž patří k největším v Evropě. Po obědě jsme navštívili nedaleký hrad Valdštejn a prohlédli si jej podrobně s průvodcem. Poté jsme ještě poseděli u občerstvení před hradem a posádky jednotlivých aut, parkujících v nedalekých Pelešanech, se pak už samostatně vracely do Liberce. Díky pěknému počasí a skvělé organizaci se i letošní výlet vydařil po všech stránkách. Další podrobnosti o jednotlivých cílech výletu najdou čtenáři opět mezi přílohami kroniky.
Po zasedání seniorátního shromáždění Jeronýmovy jednoty (konalo se v našich sborových prostorách v pondělí 13. června 2022) jsme se dozvěděli, že naší žádosti o příspěvek na nové osvětlení modlitebny bylo vyhověno více, než jsme předpokládali – dokonce tak, že dar z prostředků seniorátní JJ pokryje zcela náš rozpočet a ještě by mělo něco zůstat na pozdější vymalování modlitebny. Před koncem školního roku, v sobotu 25. června, se sešlo několik dobrovolníků k brigádě na vymalování sklepa vodě odolným nátěrem a k úpravě farní zahrady (zejména rozmístění kompostu ke stromům a keřům).
Letní prázdniny začaly – jako již tomu bylo v několika letech předchozích – pro některé členy sboru rodinnou rekreací v táboře v Bělči nad Orlicí, kterou opět vedl náš br. farář Filip Susa. Letošního pobytu se zúčastnila i dcera kronikářky se svými třemi dětmi. Kromě příjemného prostředí a výborného stravování ocenila především pečlivě a dobře připravený program pro děti i dospělé; to je každoročně úkolem právě Filipa Susy. Týden od 2. do 9. července tak byl pro všechny účastníky znovu velmi příjemný a není divu, že se do Bělče rádi vracejí.
Letní provoz ve sboru znamená také vedení bohoslužeb předčitateli kázání či výpomocnými kazateli. Tak se u nás letos vystřídali Marta Binková, Eva Voženílková, Vladimír Pavlíček (otec naší presbyterky Markéty Pavlíčkové) a Eva Nováková. Sborový informační list na měsíce červenec a srpen připomněl 50. narozeniny br. faráře Filipa Susy připadající na 19. srpna 2022 a 75. narozeniny varhanice Mirky Štefanové 27. srpna 2022. Oběma jsme vděčni za jejich práci pro náš sbor, a protože období prázdnin je doba, kdy se často při bohoslužbách míjíme, zdálo se nám dobré využít k přání a poděkování Filipovi i Mirce právě informačního listu. Br. farář zde také vzpomněl na nedávno zesnulého Jana Svěceného (viz přílohy kroniky).
A ještě o jedné radostné události jsme byli s předstihem informováni: v sobotu 27. srpna 2022 byli v evangelickém kostele v Libštátě, předchozím působišti F. Susy, oddáni nejstarší dcera Susových Josefína a Áron Tkadleček. Snoubenci se seznámili během studií na brněnské Masarykově univerzitě a Árona jsme měli možnost už několik let občas vídat ve společnosti Josefínky při bohoslužbách v Liberci. Přejeme novomanželům do společného života vše dobré!
V pátek 26. srpna zasáhla Liberec, a zejména okolí našeho sborového domu, silná bouře s vichřicí. Během ní tři větve z lípy na farní zahradě, každá o tloušťce menšího stromu, doslova zavalily dětské hřiště. Zcela zničily houpačky a klouzačku. Především díky br. faráři, ale také několika dalším brigádníkům, se podařilo větve brzy zlikvidovat - vzhledem k jejich objemu to nebylo jednoduché. Staršovstvo nyní rozhodne, zda bude pořízeno nové vybavení hřiště. Během doby, kdy byly nedávno pořízené herní prvky v provozu, si je děti velmi oblíbily (včetně přilehlého pískoviště pro nejmenší) a i dospělí se rádi v těchto místech zastavili.
První bohoslužby v novém školním roce, v neděli 4. září, byly rodinné. Byl při nich pokřtěn malý Adam Kořínek z Lučan nad Nisou. Radujeme se z každého pokřtěného dítěte a vždy mu přejeme, aby pro ně křest znamenal počátek dobrého života s Boží ochranou a pomocí. To samozřejmě znamená moudré rodiče a kmotry, kteří budou takovým životem své dítě provázet. Kéž je jich co nejvíc!
V neděli 18. září odpoledne se v našich sborových prostorách opět sešli kurátoři sborů našeho seniorátu s členy seniorátního výboru. Na programu byla čtyři důležitá a aktuální témata: jak se sborům daří naplňovat jejich rozvojové plány, jaký je výhled pro sbory (především z hlediska ekonomického) do r. 2030, představení návrhu nového uspořádání seniorátů a – vzhledem k důsledkům války na Ukrajině – také otázka ceny energií a možností sborů v tomto směru. Takto pojmenována a napsána zdají se jednotlivá témata sice zřejmě důležitá, ale pro většinu z nás obtížná a nezáživná. Z debaty, která se během setkání rozvinula, však na štěstí vyplynulo, že jednotlivé sbory tyto otázky skutečně promýšlejí. Hledají nejlepší řešení a často považují složitou situaci, v níž se naše církev nyní ocitá, za příležitost pokusit se o něco nového, co by mohlo přinést oživení a zároveň užitek.
Poslední neděli v září, 25. 9., se někteří členové našeho sboru i seniorátu zúčastnili posvícení v německém Mittelherwigsdorfu nedaleko Žitavy. Pořádá je místní evangelický luterský sbor s pomocí dobrovolníků. Pozvání nám tlumočil a se seniorátním výborem o této události už delší dobu jednal br. farář Adam Balcar. Mnozí z nás si jej pamatují jako faráře sboru v Novém Městě pod Smrkem, nyní působí právě ve zmíněném Mittelherwigsdorfu a dalších obcích. Během posvícení vedl také slavnostní bohoslužbu v místním kostele. Na programu pak byla vystoupení různých souborů a skupin a samozřejmě také možnost občerstvit se a prohlédnout přípravu tradičních pokrmů i ukázku řemesel u stánků v obci. Zájemci si např. mohli dát naplnit přinesenou nádobu čerstvě nakrouhaným zelím ke kvašení.
Také měsíc říjen byl letos zpestřen několika událostmi. V neděli 2. října se v Liberci bohoslužby nekonaly, zúčastnili jsme se bohoslužeb v Jablonci a navázali tak na nedávno založenou a covidem přerušenou tradici vzájemných návštěv našich sborů. Jsme si blízcí nejen svou polohou, ale – jak se ukázalo z našich rozvojových plánů – také svým směřováním. Proto bychom rádi spolupráci s jabloneckými posilovali. Může to být dobré i pro budoucnost, která předpokládá velké změny v životě sborů i seniorátů. Bohoslužby, které jsme navštívili, byly oživeny zpěvem jabloneckého pěveckého sboru i hojnou účastí dětí všeho věku; před odchodem do nedělní školy vyslechly děti krátkou promluvu br. faráře Ondřeje Titěry (nyní prvního náměstka synodního seniora) a společně s ním se vzaly za ruce a pomodlily.
Bohoslužeb v následující neděli 9. října se zúčastnila mládež Libereckého seniorátu v rámci svého herního víkendu v Liberci. Mládežníci pobývali v našich sborových prostorách a všichni společně jsme se mohli radovat z jejich vydařeného pobytu i velkého posílení nedělní účasti v naší modlitebně.
Od seniorátní Jeronýmovy jednoty jsme dostali přes 37.000,- Kč na nové osvětlení modlitebny. Nyní je máme již instalováno a v podzimním čase jsme se přesvědčili, že světla svítí dostatečně a zároveň vypadají dobře. Bude třeba vymalovat, ale ještě před tím chce staršovstvo rozhodnout o případných dalších změnách, které – pokud k nim dojde – by bylo dobré uskutečnit ještě před malováním. O tom by mělo být rozhodnuto co nejdřív.
V neděli 30. října byly slavnostní bohoslužby s díkčiněním, Večeří Páně a zpěvem našeho kvintetu. Odpoledne od 16 hod. se konaly hudební nešpory za účasti varhaníka – kantora Michaela Tittmanna z Grosschönau u Žitavy, který u nás vystoupil už v loňském roce. Letos místo svého varhanního programu s sebou přivezl celý ženský pěvecký sbor Querbeet s energickou sbormistryní a živým i pestrým programem za doprovodu několika nástrojů. Po koncertě následovalo česko-německé občerstvení. Němečtí přátelé přivezli spoustu chleba se škvarkovým sádlem, my jsme přispěli pivem, vínem a dalšími nápoji. Ve sborových prostorách jsme, každý podle svých jazykových schopností, srdečně pohovořili a shodli jsme se pak, že nás toto setkání velmi mile překvapilo. Také němečtí účinkující odjížděli spokojení a s příslibem, že se při nějaké příležitosti opět setkáme.
Následující neděli 6. listopadu byla pokřtěna na jaře narozená Aurora Špetlíková. Rodiče Barbora a Radim jsou členy našeho sboru a také oni byli v naší modlitebně před několika lety Filipem Susou pokřtěni a posléze oddáni farářem Jonatánem Hudcem z Mladé Boleslavi. Přejeme mladé rodině vše dobré a nám všem společně, abychom se setkávali co nejčastěji!
V sobotu 12. listopadu 2022 se v Jablonci nad Nisou konalo 4. zasedání 29. konventu Libereckého seniorátu. Z Liberce jsme společně na konvent jeli čtyři: sestry Lída Skřivanová a Jana Molnárová jako zástupkyně našeho sboru, farář Filip Susa jako senior a já, Marta Ježdíková, jako členka seniorátního výboru. Na Liberec navíc letos připadla povinnost pořídit z jednání zápis. Díky pečlivé přípravě Jany Molnárové a vzájemné součinnosti se naše poslankyně svého úkolu dobře zhostily. Kromě obvyklých bodů jednání, jak přicházejí na pořad každý rok (život v seniorátu, hospodaření, rozpočet…), bylo letošním tématem nové uspořádání seniorátů ČCE. O návrhu připraveném ústředím promluvil jablonecký farář a člen synodní rady br. Ondřej Titěra. Zabývat se jím v příštích letech budou nejen sbory, ale také komise sestávající z předsednictva konventu a členů seniorátního výboru. Uvědomili jsme si, že jde vlastně o docela blízkou, ale zároveň velmi podstatnou změnu v uspořádání, a tím i ve správě a v životě naší církve. Také proto je potřeba vše dobře promyslet a připravit.
V neděli 20. listopadu kázal u nás jáhen ruprechtické katolické farnosti Miroslav Kloz. Náš br. farář se s ním seznámil v rámci nedávného působení nemocničních kaplanů v nemocnici Pod Petřínem v Praze a domluvili se na společných bohoslužbách, které F. Susa povede a během nichž M. Kloz poslouží kázáním. Ve sborových prostorách byla zároveň instalována výstava akvarelů br. Kloze. Na posezení u kávy po bohoslužbách se svěřil, že malování je jeho velkým koníčkem i osvěžením při náročném povolání.
Následující neděle 27. listopadu byla už první nedělí adventní. Vždy se shodujeme v tom, jak rok zase utekl a že je to úplně nedávno, co začal loňský advent. I letos byly bohoslužby s Večeří Páně a dvě písně zazpíval náš kvintet. Paní Míla Franců, manželka našeho br. kurátora Lubora, začala opět nabízet své výrobky – krásné paličkované krajky s vánočními motivy – jako je tomu už několik let; hodí se výborně jako drobný vánoční dárek, případně jako originální přání.
Pěkné dárky jsme si mohli v našich sborových prostorách pořídit i v neděli 4. prosince po bohoslužbách. Obchůdek jednoho světa s fairtradovým zbožím zde opět otevřel jablonecký presbyter a výpomocný kazatel Daniel Chalupecký. Za solidní ceny bylo možné pořídit vynikající kávy, čaje, čokolády, ale také kožené výrobky z Indie a různé předměty s vánoční tematikou. Mnozí z nás této možnosti se zaručeným úspěchem už několik let využívají.
Na schůzi staršovstva, která se konala 11. prosince po bohoslužbách, jsme se zabývali organizací změn, které nás čekají v souvislosti s úpravou modlitebny. Již na říjnové schůzi presbyteři rozhodli dvoutřetinovou většinou hlasů o tom, že v nejbližší době dojde k odstranění oblouku a stupínku v modlitebně. Postupně pak staršovstvo dospělo také k tomu, že bude vhodné vybudovat v zadní části modlitebny elektrické zásuvky (zatím tam přívod elektřiny chybí), zbrousit a opravit parkety a samozřejmě vymalovat. Chceme při té příležitosti vytvořit závěsný systém při levé straně modlitebny (z pohledu ke stolu Páně) pro instalaci výstav. S výběrem vhodného zařízení slíbil pomoci architekt a člen sboru Jan Stolín. Ten také při podzimní prohlídce modlitebny sdělil presbyterům svůj názor a doporučení týkající se stavebních úprav, jež by měly směřovat ke sjednocení prostoru. Práce budou zahájeny v pondělí 9. ledna 2023, kdy firma Janson začne odstraňovat oblouk v přední části modlitebny a zároveň zpevní strop vložením traverzy. Tato firma se osvědčila již při připojování našich domů na kanalizaci, proto ji br. farář znovu oslovil a provedení prací domluvil. Do konce měsíce ledna by mělo dojít i k opravě parket, opravě a nátěru oken a vymalování. Na oknech bude pracovat také již osvědčený, zručný a zkušený řemeslník pan Princ. Po nezbytnou dobu se budou bohoslužby konat ve sborových prostorách.
V neděli 18. prosince se – jako každý rok – konala vánoční slavnost s nadílkou pro děti. Vánoční hru s názvem „Proč stavíme betlém, mami?“, sepsala a s dětmi nacvičila Eva Voženílková. Přestože podmínky pro nácvik byly ztíženy častými respiračními onemocněními, která letos, více než v jiných letech, postihla řadu dětí, představení dopadlo velmi dobře a v jednotlivých rolích vystoupilo mnoho dětských i dospělých herců. Dvě vánoční písně zazpíval také náš kvintet a z nadílky se radovalo více než dvacet dětí. Krásná a zároveň poučná (nejen pro děti!) byla promluva br. faráře vycházející z námětu vánoční hry.
Na Boží hod, připadající letos na neděli, se konaly bohoslužby s Večeří Páně a v sobotu 31. prosince od 15 hod. se zájemci mohli zúčastnit silvestrovské meditace. S radostí jsme po delší době mezi sebou přivítali sestru Kopalovou. Od září 2022, kdy se v naší modlitebně konal pohřeb jejího manžela, byla upoutána na lůžko po úrazu páteře; na silvestrovské posezení ji přivezla dcera Jana. Mohli jsme tak sestře Mirce Kopalové popřát brzké úplné uzdravení. Ona sama statečně přemáhá těžkosti provázející stav po úrazu a má pevnou vůli a víru v úspěšné vyléčení a návrat do života bez omezení. Bratr farář připravil biblické zamyšlení, zazpívali jsme tři písně z evangelického zpěvníku a poté ještě rozmlouvali o tom, co přinesl letošní rok a co očekáváme od roku následujícího. Nechyběl ani přípitek dobrým vínem doplněný sladkým i slaným pečivem. Přestože účast na závěrečném setkání právě končícího roku nebývá nikdy příliš velká, stalo se toto setkání už tradicí a pro ty, kdo na ně přicházejí, krásným a netradičním zakončením starého roku.
Opět nezbývá, než poděkovat za všechno, co jsme mohli v roce 2022 prožít. Byl to rok poznamenaný nejen doznívající epidemií covidu, ale především hrůzami války na Ukrajině. Život v našem sboru se nezastavil, právě naopak – ukázalo se, že také my dokážeme v těžkých časech účinně pomoci ze všech svých sil a podle svých možností, jako společenství i jako jednotlivci. Kéž nám k tomu nechybějí síly, možnosti a prostředky ani v nadcházejícím roce 2023!
Prosinec 2022
Marta Ježdíková, kronikářka sboru