ČCE Liberec

Boží filantropie

Z kázání na Tt 3,4-7

"Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha." Bůh nezůstal ve své skrytosti. Nezůstal tam, kam jsme ho odsunuli svým nezájmem a svou nestálostí, svými hádkami, intrikami a válkami, ale ukázal se. A to doslova. Ukázal se ve svém Synu. V něm se dal poznat, jaký je ve své podstatě.

Jaký Bůh je, to vyjadřuje apoštol dalšími dvěma slůvky: Ukázala se Boží dobrota a láska, nebo přesněji řečeno: lidumilnost. V řeckém originálu stojí na tomto místě výraz: filantropia = to znamená láska k člověku. Tímto výrazem je shrnut smysl Božího vtělení. V betlémském dítěti se ukazuje Boží láska k lidem.

"On nás zachránil (spasil), ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování." Není to tedy tak, že bychom byli tak úžasní, takže by Bůh nemohl jinak než nás milovat. Příběh Ježíše Nazaretského odhaluje, jací skutečně jsme. Jak snadno se z nás stávají farizeové, když se setkáváme s lidmi problematickými a nepřizpůsobivými. Jak snadno se začneme topit při prvním nezajištěném kroku své víry. Jak snadno přehlédneme Krista v našem bližním. Ale přesto se ukázala Boží dobrota a láska k lidem.

Dále apoštol píše, že Bůh nás zachránil obmytím, nebo doslova skrze koupel znovuzrození a obnovení v Duchu Svatém. Výrazy "obmytí" a "koupel" jasně vypovídají, že Bůh s člověkem provádí nějakou proměnu. Hrubě řečeno, odstraňuje špínu, která na člověku ulpěla. Je zřejmé, že apoštol nemá na mysli fyzickou nečistotu, nýbrž nečistotu vnitřní, totiž špínu, kterou je zaneseno lidské nitro. A této vnitřní obnovy člověka nelze dosáhnout zvnějšku, nestačí k ní jen dobrá výchova, správné vzory a pevné vedení. K tomu, aby se starý , porušený člověk znovu narodil, aby se jeho život zásadně kvalitativně proměnil, k tomu je zapotřebí Boží moci, moci jeho svatého Ducha. Právě toho k nám Bůh sesílá "skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele". A nešetří jím, nýbrž daruje nám jej v hojnosti. Zpečetěním tohoto vzácného daru v životě každého jednotlivce je křest.

K čemu směřuje celé toto dění? Apoštol to vyjadřuje jedinou větou: "abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje." To je tedy cíl, který sleduje Boží filantropie: abychom měli podíl na věčném životě. A věčný život, to je - jak píše prorok Izajáš - svornost v přírodě: "Vlk bude pobývat s beránkem... a kojenec si bude hrát na děrou zmije." Věčný život, to je také svornost mezi lidmi, takže "nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu". A v neposlední řadě, věčný život, to je svornost mezi Bohem a člověkem, když "zemi naplní poznání Hospodina". Tuto naději v nás tedy, sestry a bratři, probouzí vánoční evangelium: Bylo nám darováno dítě, Boží Syn, abychom získali podíl na věčném životě. Skrytý Bůh se v něm pro nás stává Bohem zjevným a nadotek blízkým a my se díky lásce můžeme stát blízkými jemu i jeden druhému. Amen.

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že ses nad námi slitoval a ukázal nám svou dobrotu a lásku ve svém Synu. S úžasem, pokorou a vděčností ji přijímáme. Prosíme, obnovuj nás svým Duchem svatým, abychom se ti nevzdalovali na svých životních cestách. Dej nám již nyní alespoň v předjímce a v náznacích zakusit podíl na věčném životě, na svornosti mezi lidmi i na smíření s tebou. Amen.

Nabídka ubytování

Pronájem kanceláře v domě na Malém náměstí

Odkazy