V tom, co Eliáš zakouší před jeskyní, je naznačen nový způsob Božího setkávání s člověkem. Kolem Eliáše se nejprve přežene silný vítr,
pod jehož náporem pukají hory a tříští se skály; po větru následuje mohutné zemětřesení; nakonec oheň. V tom všem by Bůh mohl zjevit svou moc, ale on tak nečiní.
Hospodin k Eliášovi přichází úplně jinak, než si představoval. Nesetkává se s ním jako ten, kdo velkolepou manifestací své síly udolá nepřátele,
ale jako hlas tichý a jemný. Nedává se nám poznat jako neohrožený a silný, ale také jako docela jiný: jako jemný vánek, jako sotva slyšitelné, něžné oslovení,
skoro šeptání, které uslyší jen ten, kdo se sám umí ztišit a naslouchat, nejen ušima, ale také srdcem.
A právě v této nezvyklé Boží podobě tkví ohromná síla.
Zakusil to Eliáš a o mnoho let později to zakusili i Ježíšovi učedníci.
Ta nezvyklá Boží tvář se jim zcela jasně ukázala v Božím Synu, vysícím bezmocně na kříži. O velikonocích poznali, že v tomto Ukřižovaném tkví moc lásky,
která napřimuje a pozvedá všechny, kdo k němu volají z hloubi svých provinění, obav a úzkostí.
Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že jsi nám dal poznat svou tvář ve svém Synu.
Děkujeme za rozpoznání, že právě v slabosti se může projevit tvá síla.
Prosíme, přicházej k nám ve svém slovu, pozvedej nás z našich trápení a ukazuj nám nové horizonty naděje Amen.
od 9.11.2006


