Rozhovor s novou kurátorkou Markétou Pavlíčkovou

1. Odkud, Markéto, pocházíš a v jakém rodinném prostředí jsi vyrůstala?

Narodila jsem se v Rakovníku, odkud pochází můj otec, ale poměrně záhy jsme se přestěhovali do rodiště mé maminky, což je okolí města Dobruška. Bydleli jsme v malé obci pod Orlickými horami, kde moji rodiče i sestra stále žijí. Vyrůstala jsem ve velmi harmonickém rodinném prostředí, za které jsem moc vděčná. Mám jednu starší sestru. Rodiče nás od malička vodili pravidelně na nedělní bohoslužby a vedli nás ke křesťanské víře.

2. Jaká je tvoje profese, co tě k ní přivedlo a co tě na ní těší?

Pracuji v personalistice, konkrétně jsem personálním konzultantem. Hledám lidem práci, pomáhám jim při ztrátě zaměstnání, provázím je celým tím procesem hledání vhodné práce, propojuji talenty se zaměstnavateli. Vždy jsem se kolem personalistiky tzv. motala a jednou jsem dostala nabídku od mého známého, zda bych nechtěla zkusit tuto práci. Hodně jsem se v ní našla a moc mě baví. Ráda s lidmi komunikuji, a když jim u toho mohu ještě pomoci v profesním nasměrování, je to velké potěšení.

3. Můžeš, prosím, říci něco o své současné rodině a o tom, čemu se nejraději věnuješ ve svém volném čase?

Bydlím se svojí rodinou v Liberci v krásné čtvrti Ruprechtice s mým partnerem a čtyřletým synem Jonášem. K tomu se ještě občas rozrosteme v pětičlennou rodinu o partnerovy děti, Karolinku a Filipa. Volného času sama pro sebe aktuálně moc nemám, nejvíc ho trávím se synem.  Ale když mám čas opravdu sama pro sebe, zajdu si ráda na dobrou kávu a trávím ho s mými kamarádkami povídáním o životě. Také ráda cestuji a poznávám nová místa nebo chodím na procházky. 

4. Jakou máš představu o dalším směřování našeho libereckého evangelického sboru?

To není vůbec jednoduchá otázka, ale poměrně zásadní jak pro moji novou úlohu, tak i celého nového staršovstva. Myslím, že je velmi důležité pečovat o současné aktivní členy sboru, ať už podporou vzájemného setkávání, ale také nasloucháním jejich potřebám.

Ráda bych, aby se do našeho sboru vrátilo více mladých lidí a rodin. Je to budoucnost sboru. Zároveň je to nelehký úkol při možnostech a nárocích dnešní doby.

5. Jak skutečnost, že jsi byla zvolena kurátorkou, přijali tví rodiče?

Mluvila jsem o činnosti kurátora s tatínkem ještě před svým zvolením a samozřejmě i po zvolení. Ví, co toto poslání obnáší. Je také v naší církvi stále poměrně aktivní. Popřáli mi hodně moudrosti a jsou rádi, že jsem tuto úlohu přijala. Pamatuji si na jeden dřívější rozhovor s rodiči, kdy mi tatínek říkal, že současná církev potřebuje lidi, kteří budou ochotni jí dát také část svého volného času.

6. Chceš na závěr uvést cokoliv dalšího, co považuješ za dobré či potřebné?

Přijímám úlohu kurátorky s velkým respektem a vědomím důležitosti této role ve sboru. Budu vděčná za vaše názory, nápady a také zpětnou vazbu. Zároveň se těším na společná setkávání.

Milá Markéto, děkuji ti za rozhovor a přeji ti sílu i moudrost ke všemu, co je pro funkci a poslání kurátorky třeba!

Marta Ježdíková, místokurátorka