Ohlédnutí za naším mateřským centrem - konec významné etapy

Ohlédnutí za naším mateřským centrem v domě na Malém náměstí

Rozhovor s vedoucí mateřského centra Martou Binkovou; vede Marta Ježdíková

1. Kdy byla zahájena činnost mateřského centra?
Po vymalování (br. farář Jan Čapek a liberecká mládež), vybavení místnosti kobercem, skříňkami a hračkami, mám první datum v sešitu 24. 9. 2001 a hned šest jmen maminek, které jsem oslovila na ulici, a ony s dětmi přišly.

2. Co tě, Marti, vedlo k rozhodnutí ujmout se jeho vedení?
Návrh na zřízení mateřského centra tehdy na staršovstvu vznesl Pavel Akrman, a protože jsem jako jediná neměla pevnou pracovní dobu, vzala jsem vedení mc jako výzvu a možnost dát vědět veřejnosti o činnosti evangelického sboru v Liberci.

3. Měla jsi nějaký vzor, jak mateřské centrum vést – co tě inspirovalo?
Přečetla jsem knížku o mateřských centrech od Rút Kolínské, navštívila několik informačních a vzdělávacích schůzek, ale hromadné směrování mne nenadchlo. Základní myšlenka mne drží dodnes, tj. děti si za přítomnosti rodiče zvykají na kolektiv a přechod do školek pro ně není zdaleka tak těžký, ale zvolila jsem program bez programu. Maminky si popovídají u kávy, čaje a sušenek a děti si hrají, se mnou zpívají, cvičí, staví… Někdy to bylo jen obyčejné tlachání, někdy vážné rozhovory na důležitá témata.

4. Máš představu, kolik asi dětí mateřským centrem prošlo?
Představu mám velmi nepřesnou, jen suše matematickou, ale někdy si chci projít všechna jména a děti spočítat. Maminky chodily zhruba dva roky, udávala jsem průměrnou účast 10-14 lidí, tipla bych kolem dvou set dětí… Ale doopravdy to zatím nevím.

5. Jsi s „bývalými“ maminkami, případně s dětmi v kontaktu?
V kontaktu jsem asi s pětadvaceti maminkami, a to tak, že se několikrát v roce scházíme, navštěvujeme a povídáme. S několika dalšími jsem v kontaktu písemně, tzn. víme o sobě, ale vidíme se velmi sporadicky. O většině maminek nic nevím, ale občas se s některou potkám, a když se poznáme, zavzpomínáme.

6. Co tě na práci v mateřském centru nejvíc těšilo, a co ti naopak vadilo (bylo-li něco takového)?
Velmi mne těšilo poznávat nové mladé lidi a hlavně děti, jejich bezprostřednost, otevřenost, důvěru nebo v menší míře opatrnost, nápaditost... Registrovala jsem také, jak se během let měnilo občerstvení a výchova. Těšilo mne vše, jen v posledních letech mne už nebavilo uklízet.

7. Chceš, Marti, na závěr něco sama doplnit?
Jsem vděčná, že jsem mohla, z mého pohledu, užitečně trávit čas. Našly si k nám cestu i dvě maminky se svými dětmi, které v herničce trávily 2-3 roky svého dětství. Snažila jsem se mluvit o Boží lásce k nám lidem, do našeho sboru jsem nikoho přivést nedokázala.

Marta odpověděla neokázale a skromně a jistě nečeká žádné oslavování ani díky. Ostatně – chválí ji to, co za ní zůstává, i když mateřské centrum bude už „jen“ částí historie sboru . Přesto jí chci na tomto místě za nás všechny upřímně poděkovat a vyjádřit velkou vděčnost.

S Martou ale nechceme a nemůžeme zapomenout na další ochotné sestry, které pomáhaly s vedením mateřského centra především v jeho počátcích. V prvních letech to byla sestra Evženka Provazníková, vlídná a připravená ke každé práci či pomoci. Byla tehdy už v důchodovém věku a děti ji oslovovaly „babičko“. Když před pár lety začaly takto přirozeně oslovovat Martu Binkovou, často na svou předchůdkyni vzpomínala. Posléze se do práce v mateřském centru na několik let zapojila také Slávka Ranšová (roz. Franců), která v domě na Malém náměstí dodnes s rodinou bydlí a vychovala zde tři dcery. Velkou pomocí a oporou pro Martu byla sestra Noemi Šeligová. Marta vzpomíná, že poprvé ji v mateřském centru zastoupila v době, kdy jeli Binkovi na dovolenou, a od té doby s naprostou spolehlivostí vždy, když to bylo potřeba, až do letošního roku! A ještě jedna Martina vzpomínka: když centrum před lety navštívila „naše“ Emilka Veverková, zaujala jednu holčičku natolik, že se od ní doslova nehnula. A to – jak říká Marta – se Sabinka jinak s nikým nekamarádila.

A co bude dál?...
Přes prázdniny došlo k vyklizení mateřského centra a k nezbytné úpravě místností tak, aby mohly dále dobře sloužit podobnému účelu. Za organizaci těchto prací patří dík především naší sestře kurátorce Markétě Benko. Od září bude prostory mateřského centra využívat opět mladá maminka – podnikatelka se spolupracovnicemi k provozování vzdělávacího centra zaměřeného rovněž na děti s rodiči.

V životě našeho sboru se tímto uzavírá jedna dlouhá a podle mého názoru velmi významná, užitečná i ušlechtilá etapa. Přejme sobě i nové nájemkyni, aby i další období přinášelo dalším dětem a jejich rodičům radost a obohacení!

Marta Ježdíková