Modlitba (pro čas po sv. Trojici):

Hospodine, Pane náš,
děkujeme za to, že jsi naším Bohem, že k Tobě smíme volat a od Tebe očekávat porozumění a pomoc. Děkujeme za to, že jsi ve svém Duchu blízko všem lidem – dětem i dospělým, cizincům i našincům. Chválíme tě za to, že znáš naše nitro i naše nejhlubší touhy. Děkujeme, že se na Tebe můžeme spolehnout, i když často o sobě pochybujeme, že se Ti můžeme svěřit a obstát před tebou takoví, jací jsme.Dej, ať Ti dokážeme rozumět a do svého života přijmout zvěst o tvém království, o tvé podivuhodné blízkosti. Prosíme, vstupuj do našich životů, proměňuj naše srdce a ukazuj nám smysluplnou a nadějnou cestu. Dej, ať žijeme v tobě a nedáme se nikdy svést. Dej, ať ve světě přibývá porozumění, křesťanské a lidské vzájemnosti, sdílení všeho dobrého, co přijímáme ve víře. O to tě prosíme skrze Ježíš Krista - Tvého Syna a našeho Pána. Amen



od 9.11.2006

Zbořený kostel na náměstí Českých bratří

I.

exteriér kostela
interiér kostela

První jednání libereckých evangelíků o stavbě vlastního kostela proběhla v roce 1858. Snahy o jeho vybudování posílilo v následujících letech dokončení saské železnice z Žitavy do Liberce a s ním i příliv dalších protestantů, zákon o zrovnoprávnění církve katolické a ostatních /Protestantský patent/ z r. 1861 a ustavení samostatné evangelické obce v Liberci ve stejném roce.
V roce 1862, kdy měla evangelická obec v Liberci už 700 členů, požádala o pomoc a podporu při stavbě kostela německý spolek Gustav-Adolf-Verein; finančně přispěl rovněž liberecký magistrát i katolíci Johann Liebieg a hrabě Eduard Clam-Gallas s chotí Clotilde. Ten také v následujícím roce prodal evangelické obci svůj pozemek pro stavbu kostela. 19. října 1864 byl položen základní kámen a do roka byla hotova hrubá stavba. 20. října 1868 byl kostel, vystavěný nákladem 90.000 zlatých, slavnostně otevřen. Šlo o výraznou novorománskou stavbu s vysokou, zdaleka viditelnou věží.V dalším období si mohli liberečtí evangelíci v kostele připomenout 100. výročí vydání Tolerančního patentu Josefa II. /1881/ i oslavit 400. výročí narození významného protestantského teologa Martina Luthera /1883/.
Větší oprava kostela proběhla po třicetiletém provozu v r. 1899. K liberecké evangelické obci patřily tehdy sbory ve Frýdlantu, Jablonném v Podještědí, Cvikově, Novém Boru, Chrastavě, Rochlici a Hrádku nad Nisou.
Po 2. světové válce, kdy bylo německé obyvatelstvo odsunuto a politické i společenské poměry se zcela změnily, nebyl kostel řádně udržován a chátral. Byl postupně využíván jen v letním období, v zimě sloužil jako sklad papíru nedaleké tiskárny Severografia.
Ve výpisu z pozemkové knihy, číslo knihovní vložky 2036, katastrální území Liberec jsou pod nadpisem Evangelický kostel a pod údajem o parcelním čísle pouze dva záznamy: „Na základě šetření stran založení nových pozemkových knih pro katastrální obec Liberec ve smyslu zemského zákona ze dne 5. 12. 1874 č. 92 a protokolu ze dne 12. 3. 1883 str. 92, svazek V. odst. 60, vloženo právo vlastnické pro: E v a n g e l i s c h e K i r c h e.“ Další zápis v pozemkové knize následuje až dne 4. 11. 1958: „Podle rozhodnutí ministerstva školství a kultury ze dne 16. 4. č. 62825/57/IX a podle potvrzení synodní rady Českobratrské církve evangelické ze dne 17. 9. 1958 č. 1744/58, vloženo právo vlastnické pro: Farní sbor českobratrské církve evangelické v Liberci.“
Z prostředků tohoto sboru nebylo možné budovu udržovat. Nepomohl ani stát, přestože možnost takové pomoci byla upravena vládním nařízením č. 221/1949 o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem. Sbor se tak ocitl ve vyslovené tísni a důsledkem bylo bezplatné odevzdání nemovitostí do vlastnictví státu v březnu 1973. Představitelé evangelického sboru byli tehdy ujištěni, že kostel bude po přechodu na stát adaptován na koncertní síň. K tomu však nikdy nedošlo a kostel byl zničen – odstřelen 29. května 1976.

II.

Varhany do kostela – rozsáhlý, třímanuálový, téměř osmdesátirejstříkový nástroj – vyrobila firma Schuster + Sohn z Žitavy. Podle vzpomínek pamětníků byly některé píšťaly bezmála šestimetrové. Z dnešního varhanářského pohledu by tyto varhany byly unikátem. Ve věži kostela zůstaly tři zvony, váha největšího je odhadována na 6 tun. Vzpomíná se také na krásné věžní hodiny, kazetový strop a křtitelnici. Pravděpodobně z 20. let 20.století pocházel oltářní obraz znázorňující postavu Ježíše Krista /žehnajícího?/. V libereckém evangelickém sboru dosud žije řada těch, kteří byli v 50.a 60. letech 20. století v kostele konfirmováni; na své konfirmační slavnosti vzpomínají stále živě a s dojetím. Kostelní budova s dobrou akustikou sloužila též, dokud to bylo technicky možné, k pořádání koncertů.

III.

Počátkem roku 2010 se shodou okolností dostalo do rukou členky libereckého evangelického sboru zcela zničené torzo oltářního obrazu Ježíše Krista. Akademický malíř Jaroslav Švihla z Liberce se ochotně ujal jeho obnovy. Provedl tzv. rentoaláž, tedy nalepení starého fragmentu na nové plátno a obraz z větší části znovu namaloval. Poté bylo plátno zarámováno v libereckém podniku pana Karla Pellone a takto vytvořené dílo bylo slavnostně umístěno v modlitebně Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Liberci na Masarykově tř.


Použité materiály: přednáška PhDr. Milana Svobody při Noci kostelů dne 23. 5. 2014, „Vzpomínky na liberecký sbor 1957 – 1962“ sepsané Janem Bartuškem při příležitosti oslav 70. výročí FS ČCE v Liberci, archiv autorky /výpis z pozemkové knihy, nabídka bezplatného odevzdání nemovitostí do vlastnictví čsl.státu/, Wikipedia